V říjnu 2015 zavolal majitel čtyřletého vlkodava, kterého se prý sám před časem ujal, ale nyní na něj nemá čas. Zorro byl mohutný pes se zanedbanou srstí, zánětem dásní a dávno propadlým očkováním, ale byl přátelský a milý. Převzali jsme ho do péče fondu, kde podstoupil potřebnou léčbu a užíval si společnosti lidské i psí a ostatních zvířat. Následně našel trvalý domov v rodině, kde byli ještě dva jiní psi, se kterými dobře vycházel. Měl spokojený život, ale bohužel pouze rok a půl, kdy ho zradilo srdíčko. I tak jsme měli radost, že mohl být tam, kde se mu věnovali a měli ho rádi.

V červnu 2015 jsme hledali domov pro mladého vlkodava. Wardy byl zdravý, veselý pejsek, ale majitelka na něj neměla čas. Sama se ho před časem ujala, když ho původní majitelé “dávali pryč”. Byl zvyklý na psí společnost, zdravý a samozřejmě divoký jako každý pes, kterému je něco málo přes rok. Lidi má rád.

Wardyho převzali majitelé, kteří už dříve nabídli domov vlkodavovi v nouzi a přijeli se s ním podívat i na nějaké nadační akce.

V dubnu 2015 požádala o pomoc s umístěním ročního vlkodava, kterého již majitelé nechtěli, protože jim dělal problémy. Poškodil zahradní nábytek a auto a prostě byl nevychovaný a už si ho nechat nemůžou ...

Pejska bylo možné umístit velmi rychle a ještě tím udělat radost v rodině, kde nedávno přišli o vlkodava, také před časem adoptovaného.

Alex byl ze začátku velmi bázlivý. Místo výchovy se mu dostávalo trestů. Bál se ruky, nechtěl jít do zahrady, do domu, strach měl především z mužů, naříkal při snaze ho odvést za obojek a přišel se zažívacími potížemi. S trpělivostí a citem poznal, že se dá žít i jinak, pomohla mu s tím domácí fenka. Ale na lepší se rychle zvyká a to platilo i v jeho případě.

V lednu 2015 požádala majitelka o pomoc a umístění své čtyřleté vlkodavky do nového domova. Dostala se do nepříjemné životní situace a nemohla se o své psy dále starat.

Dorotku jsme převzali do péče fondu, byla přátelská, mírná a milá. Potřebovala zlepšit kondici, ale zdravotní problémy neměla. Žila původně s malými psy, o jejichž společnost moc nestála a majitelka mezi malé psy nedoporučovala.

Nyní vede Dorotka spokojený život ve společnosti dalších dvou vlkodavů a samozřejmě svojí nové paničky.

Původní majitelka se dostala do složité životní situace, pejsek byl hodně sám a to není pro žádného dobře, pro mladého obzvlášť. Když jsme Pata převzali, bylo mu něco málo přes 1,5 roku. Byl hodný, snášenlivý a poměrně klidný a choval se tak později i v novém domově, ke kterému mu pomohl Wardy, kterému jsme hledali domov před krátkým časem a nabídlo se hodně zájemců.

Pata se ujali zkušení vlkodaváři, je jediným psem v rodině a tak si nyní lidské společnosti užívá. jeho nová panička nám o něm napsala, že je opravdu zlatý, zvyká si a stává se strážcem celého domu i zahrady.

V březnu 2015 jsme se dověděli o Bronsonovi, mladém, ale dlouhodobě nemocném vlkodavovi. Prodělal všechna možná vyšetření, léčení.... vše bylo velmi nákladné a táhlo se měsíce. Když čekala Bronsona operace, byla na tom majitelka už tak, že uhrazení zákroku bylo nad její možnosti. I na takové případy je zde fond. Po domluvě s majitelkou a příslušným veterinárním pracovištěm jsme uhradili operaci i následné doléčení. Měli jsme tedy velkou radost, když se k nám Bronson s paničkou opět přidali na jedné nadační procházce.

Bronsonova majitelka za pomoc velmi děkovala, přestože dík patří především přispěvatelům fondu. Napsala, že to považuje za druhou šanci na život. Bohužel Bronson si přes veškerou péči dlouhý život neužil. Dlouhodobé onemocnění, i když následně vyléčené, poznamenalo pravděpodobně celkový zdravotní stav a jeho život ukončilo v mladém věku.

V červnu 2015 jsme převzali psa, necelých 5 let, který měl původně mít výstavní a chovatelskou kariéru. Ve skutečnosti neměl ani dobré podmínky ani dobré zacházení, přesto ho chtěla majitelka prodat. Jednání o předání bylo zdlouhavé, ale s pomocí ochotných spolupracovníků úspěšné. I když Johna provázela pověst nespolehlivého zlého psa, choval se k nám všem hned přátelsky. Nebyl nejistý, ochotně cestoval autem, nechal se hladit, bral si z ruky... a užíval si společnost i volnost.  Po krátké aklimatizaci jsme našli Johnovi domov. Měl vlkodaví společnost, chodil na procházky, ale dlouho si toho neužil. Začal kulhat a diagnóza byla smutná, u vlkodavů častá - osteosarkom. Přivezli jsme Johna zpět, ale jeho stav byl bohužel už takový, že ho jeho pečovatelka mohla jen doprovodit na poslední cestě.

V červnu 2015 jsme přijali desetiletou fenku. Majitelka se jí zbavila s tím, že je nemocná... Byla nejistá, nevěděla, jestli si může troufnout přijít k člověku blíž. Nebyla hubená, ale bylo vidět, že měla nedostatek pohybu. Neznala krmení z misky, nevěděla, že to co dostala je opravdu její a to dvakrát denně. Ale rychle pochopila a byla moc milá. Užívala si každý den, byla mazlivá, najednou zjistila, že lidská společnost může být příjemná a spát se dá i v posteli. Velmi si oblíbila svůj pelíšek, pravděpodobně první v životě. Chodila na procházky, hlídala si svoje opatrovatele a účastnila se i nadačního setkání. Užila si ještě rok ve společnosti vlkodavího kamaráda v pohodlí alespoň ke konci života.

Koncem roku 2014 se na nás obrátil chovatel štěněte, které se mu vrátilo. On že si ho nechat nemůže, prodat se nedá... je hluché. Tak jestli bychom se nepostarali. Že to nespěchá, že má pro štěně volný kotec, ale aby se nedostala do špatných rukou ... A tak jsme si přivezli tříměsíční Adinku.

Adinka opravdu neslyšela vůbec, ale jinak byla milé štěně. Na vizuální podněty a na chování jiných psů i lidí reagovala velmi dobře. Nebyla bázlivá, nebyla nejistá, ale bylo potřeba vybrat majitele, který bude trpělivý, důsledný, naučí jí „znakovou“ řeč a nejlépe bude mít pejska, který mu s tím pomůže. Adinka se orientuje zrakem a čichem a samozřejmě kontaktem. Poslední dny byla zvyklá být venku v kotci se slyšící sestřičkou, ale u nás byla doma a tak bylo nutné natrénovat hygienické návyky. Výchova každého štěněte dá práci, u neslyšícího to platí dvojnásob. Ale jde to a Adinka vede naprosto normální, hezký psí život. Domov našla u trpělivého majitele, který už vlkodavy měl a spolu s Adinkou má takřka stejně starého pejska. Chodí pravidelně na procházky tak jako jiní pejskové, tam kde to je možné běhá navolno a drží se svého psího společníka a ostatních vlkodavích kamarádů.

Na začátku listopadu 2014 jsme přivezli 11 týdnů staré štěně vlkodava, které vážilo 4,1kg!! tedy tolik, kolik mívají štěňata ve 4 týdnech. Byla nedostatečně živená, droboučká a hubená a měla i hnisavou ránu na noze a také na krku, prošlapy zadních nohou, záněty obou uší a výrazný podkus. Odkud Minnie pocházela a jaká byla péče svědčilo i to, že její maminka byla nakrytá v jednom roce věku.

O Minnii jsme se postarali, vyléčili co bylo potřeba a ona doháněla co jí na začátku života nebylo přáno. Po týdnu už vážila 7, 3 kg. Zadní nohy se začaly osvalovat a zlepšil se i pohyb. Minnie byla veselé štěňátko, hrála si s hračkami i psími kamarády. Dohlížela na ní i starší  zkušená fena.

Hodně lidí se zajímalo jak Minnie prospívá a jak se má a dokonce jí poslal dárek malý Tomáš, který sledoval její osud prostřednictvím internetu.

O případu Minnie a její maminky jsme informovali i veterinární správu, která ovšem shledala, že je vše v pořádku.

Domov Minnii nabídlo několik lidí, vybrali jsme pro ní domov u vlkodaváře, který v té době o jednoho pejska přišel a druhý zůstal sám. Jezdili jí spolu navštěvovat a když už byla skoro v pořádku, odvezli si jí domů. Minnie byla hodně bázlivá a nedůvěřivá a trvalo dlouho, než se postupně nedůvěry k lidem zbavila. Vídáme jí někdy na nadačních akcích a pravidelně sledujeme fotky ze spousty procházek a výletů.