Samozřejmě můžete žít bez psa, ale nestojí to za to...

Tetanus

TETANUS – strnutí šíje – nebezpečné onemocnění způsobení bakterií Clostridium tetani, která se vyskytuje v půdě, vodě, apod. Pokud jí pes sežere a neporaní se, je bakterie v kyselém prostředí zažívacího aparátu zneškodněná. K infekci ale může dojít jakoukoli rankou, proto je zvýšené riziko u štěňat v době přezubování. Ale i hluboká bodná poranění nebo osinka mohou být nebezpečné. V ráně, v prostředí bez přístupu vzduchu, se bakterie množí a produkuje toxin. Toxiny způsobují spasmy, stahy svalů, které se šíří po celém těle.

V klasických případech pes nejdříve ztrácí schopnost mrkat, přetahuje 3.víčko, má zarudlé spojivky a na začátku se problém může zaměnit za zánět spojivek. Další příznaky už bývají typické. Pes bývá citlivý na světlo a zvuky, snadno dojde k záchvatu a křeči. Křeč obličejových svalů stáhne koutky tlamy i oční tak, že pes vypadá jakoby se smál – sardonický úsměv. Dochází ke ztuhlosti žvýkacích svalů, pevnému sevření čelisti, slinění následkem polykacích potíží (zvířata nemohou pohybovat jazykem), ztuhlosti krku a předrážděnosti. Každý podnět vyvolává bolestivé stahy, které mohou vést k poranění až zlomeninám nohou. Typické bývá postavení ušních boltců i u plemen s přivislýma ušima a stahem nakrčená kůže na čele. Následně pes není schopen chůze, končetiny jsou ve stoji strnulé, později se pes na nohou neudrží a leží na boku. Vzpřímený bývá i ocas. Průběh nemoci komplikuje ochrnutí trávicího traktu a neschopnost se vyprazdňovat. Tuhnutí svalů se šíří dál a pokud není včas zahájena účinná léčba dojde ke ztuhnutí dýchacích svalů a pes se udusí. Léčbu je nutné začít co nejdříve. Inkubační doba je 5-10 dní po kterých se toxin tetanospasmin dostane do centrálního nervového systému. Šíří se po nervech, ale také krví. Vzhledem k určité odolnosti psů toto může trvat až 3 týdny. Rekonvalescence je několikatýdenní, může dojít k návratu příznaků i náhlému úhynu. Ochrana po prodělané nemoci před infekcí je minimální. Celkový tetanus má horší prognózu ve srovnání s lokálními.

Diagnóza se stanovuje na základě klinických příznaků a znalosti předcházejících okolností, anamnéze. Určení hladiny protilátek nemá pro praxi význam, Zpravidla se zavede infuzní léčba na veterinárním pracovišti s možností hospitalizace. Podávají se běžná antibiotika (penicilin), zpočátku nitrožilně. Současně se podávají sedativa, případně antiepileptika (diazepam) na kontrolu křečí a snížení citlivosti na světlo a hluk. Než dojde k likvidaci bakterií, podává se pro snížení tvorby toxinů sérum získané od vakcinovaných koní. Toxin, který se již na nervy navázal se musí odbourat sám. Z tohoto důvodu se dává antitoxin pod kůži nebo do svalu. Tím se sice prodlužuje nástup účinku, cca na 3 dny, ale snižuje se riziko anafylaktického šoku. Pes by měl být umístěn do klidného zastíněného prostředí. I když nastane rychlé zlepšování klinických příznaků (týden), vyléčení trvá několik měsíců. Při včasné léčbě je úspěšnost asi 75%.

Nespolehlivější prevencí je aktivní imunizace, očkování. U psů se doporučuje v rizikových oblastech, kde se tetanus vyskytuje častěji, u nás Karlovarsko a jižní Morava a dále u ohroženějších psů, kteří se častěji vyskytují u koní, hovězího dobytka a ovcí, kde je riziko požírání jejich trusu psy. Očkovat lze od 9. týdne s přeočkováním po měsíci a pak každé dva roky. Imunita je spolehlivá.

Koně jsou k tetanu velmi vnímaví a proto se také očkují pravidelně. Stejně jako lidé. Pes je vnímavý 600x méně než kůň.

MVDr. Zuzana Málková