Kdysi dávno a dávno bývali vlkodavi jen v království za mořem a pracovali po psím způsobu. No a co dělají psi? Přece pracují vždy pro člověka. Ale práci mají pěkně rozdělenou. Někdo hlídá pánův dům, někdo pase ovečky, jiný loví myšky, aby nesežraly obilí na zimu. Psi vůbec odedávna chtěli být svým lidem užiteční a že jim to šlo! A v těch časech, před těmi mnoha a mnoha lety museli vlkodavi i knížecí synky hlídat. Ale hlavní povinností a prací vlkodavů bylo se starat, aby v zemi nebylo moc vlků, aby nechodili blízko k pánovu domu, aby nelovili pánovy ovečky a vůbec aby nebyl v ostrovním království vlk kam se podíváš. Dneska tomu možná někdo nebude věřit, ale vlkodavi byli tenkrát hodně a moc pracovití. Brali svojí práci vážně. Vyráželi na obhlídky a doprovázeli své pány všude na cestách. Dovedli dlouho běžet vedle koně, pán nemusel na ně vůbec volat, protože vždycky věděli sami co mají dělat. Tak dobře se starali aby nešel z vlků strach, až se jim to povedlo a zůstali bez práce. Celé království bylo bez vlků a zůstali jen vlkodavové . Napřed to bylo príma, leželi u krbů a vzpomínali, jak se v bukovém lese potkávali s vlky skoro tak velkými jako byli oni sami. Nemuseli každý den na hlídky ani do práce, s koňmi se proběhli jenom někdy, až si začali dělat starost co s nimi bude. Jestli je jejich pánové budou chtít, když nebudou k užitku. Bývala taková doba, že pán chtěl jen psa, který mu přináší užitek. A tak nejstarší a nejmoudřejší z vlkodavů přemýšlel jakou práci budou vlkodavi teď dělat. Co udělat, aby byli zase pro své pány užiteční. Přemýšlel a přemýšlel, radil se s ostatními psy. Malí chlupáčci navrhovali, aby to dělali jako oni. Že mají krásný život, paničky je sebou všude berou a i při večeři jim můžou ležet na klíně. No ale to by přece nešlo. Paničkám a dokonce ani páníčkům se na klín nevejdou. S radou přišli i malí teriéři, že by jim mohli pomáhat vyhrabávat liščí a jezevčí nory. Tak to vlkodavi zkusili, ale dvakrát hrábli, z nory bylo zbořeniště a o práci přišli zase teriéři. Tak to tedy také ne. Ratlíci říkali, že psů na lov krys a potkanů není nikdy dost. Ale uznejte, copak to je práce pro vlkodava? Napřed vlci a pak krysy? To nemohli připustit. Ani práce ovčáckých psů pro ně nebyla. Stádo oveček přehlídli jedním otočením hlavy a co pak? To přece není žádná práce.

Už to přemýšlení a vymýšlení trvalo moc dlouho a pořád nikdo nic nevěděl. Až najednou takového mladého vlkodávka, vlastně ještě štěně to bylo, napadlo, že už to ví!! Budou dělat lidem radost!! No sami uznejte, to je práce na věky. A ze všech nejpotřebnější. Tak se do toho dali. Dělali radost svým páníčkům i paničkám, dělali radost stařečkům i stařenkám a ze všeho nejraději dělali radost dětem.

A protože taková práce nikdy nekončí mají vlkodavové zajištěné živobytí na celou věčnost. A tak, až se vám bude zdát, že váš vlkodav jen tak leží ve vašem pokoji a nic nedělá, vzpomeňte si na jeho předky. Váš vlkodav dělá to, na čem se jeho předkové před mnoha a mnoha lety dohodli. Je nesmírně užitečný a celou dobu a každičký okamžik pracuje. Dělá vám radost. Zdědil toto povolání po svých předcích a tak je ten váš jistě v tomto oboru mistrem.

I když.... říká se, že i vlkodav je jen člověk. No a podle toho to taky někdy vypadá. Jak tak žijí s lidmi už celé věky, ledacos okoukali a pochytili. A tak se nemůžeme divit, že někteří se dokážou celý den válet v posteli, někteří jsou hrozně mlsní a vymýšlí si co by ještě sežrali, některým se líbí cizí psice, některý utíkají z domova za zajícem...ale je jasný, že z jejich hlavy to není. Někde to prostě museli vidět.