Povídá o tom, jak už v dobách, o kterých my máme leckdy velice mylnou představu jako o době barbarské – už v té době vlkodav byl ceněn a uznáván jako přítel člověka a oplakáván, když svého pána opustil.

Chtěla bych se k tomu připojit jedním poznatkem z letošního léta.

Byli jsme s manželem pozváni na návštěvu k přátelům do anglického Gloucesteru. Krátce před tím jsem četla ve „Světě psů“ č.7/2006 článek „Irský vlkodav“, psaný panem Ivanem Stuchlým. V odstavci o vzniku kulturního plemene vlkodavů se zmiňuje o tzv. „Lydneyském psu“. Že je to soška, která je považována se za nejstarší ztvárnění vlkodava. Soška podle článku se měla nacházet v Gloucestershiru v Lydney, které je na východním pobřeží zátoky ústí řeky Severnu – tedy ne příliš daleko od našich přátel. Projevila jsem přání, zda bychom Lydneyský park mohli navštívit a sochu si prohlédnout. Z článku jsem nabyla dojem, že se jedná o sochu psa, umístěného veřejně v parku.

Naši přátelé o ničem takovém před tím neslyšeli a proto pátrali v různých informačních střediscích – až se dopátrali, že se nejedná o sochu v parku, ale že jedná o malou bronzovou sošku, která je umístěna v muzeu lorda Bledisloea, majitele Lydneyského panství. Už předkové současného lorda Bedisloea prováděli archeologické výkopy na svém území a nalezené předměty jsou umístěny právě v jejich muzeu.

Naši přátelé se dotazovali, jestli by bylo možno muzeum navštívit. Dozvěděli se od lordovy sekretářky, že muzeum většinou je přístupné návštěvníkům z řad veřejnosti. Jenže zrovna v době, kdy my jsme v Anglii, lord má na svém zámku hosty, kvůli kterým pro veškeré návštěvníky z veřejnosti je vše uzavřeno. Nicméně poslala našim přátelům brožuru, kde je soška popsána a je zde i její fotografie. Brožurku jsem si přivezla a předkládám vám překlad krátkého popisu sošky a její fotografii :

Na nalezišti bylo odkryto mnoho představitelů psů, vyvedených v bronzu, kameni i kosti. Nabízí se, že šlo o léčitelský kult, protože psi vždy byli používáni v blízkosti schránek svatých ostatků, aby lízali bolesti návštěvníků a tak je uzdravovali. Sošky psů z Lydney byly pravděpodobně děkovné dary, věnované návštěvníky, a bez pochyby byly koupeny zde na místě.

Tzv. „Lydneyský pes“ byl označen jako nejlepší kousek římsko-britského sochařského umění, který přežil ničivé účinky času. V několika málo uncích bronzu neznámý umělec ztvárnil miniaturu mladého vlkodava s takovou citlivostí, že se zdá, že zvíře téměř dýchá. Dívá se zpět přes své rameno, jakoby byl něčím překvapen. Toto malé stvoření svou kvalitou a šarmem skvěle sčítá všechna tajemství Lydneyského parku, která návštěvníka přenášejí zpět do dávných časů.

Věrka Drozdová