Poslední den setkání příznivců fondu, Irskému vše irské ve Veselém Habru, v srpnu 2013, jsme se dověděli o tomto pejskovi – o Habříkovi, později se vžilo jméno Habís. Ozvala se slečna, že ho v tomto stavu našla uvázaného v lese a náhodně se dověděla, že jsme zrovna blízko. Hned jsme se domluvili na předání, neuvěřitelně zablešeného a vyhublého psa jsme přivezli a převzali do své péče. Prvořadé bylo odblešení, léčba všech neduhů, které bývají u takových psů obvyklé (začervení, záněty uší, dásní, kůže, ztráta srsti, poranění nohou, otlaky na sedacích hrbolech ...) a následně přivykání na pravidelné kvalitní krmení po malých dávkách, podpora imunity a správného trávení. Současně jsme se zajímali o to, kde se Habís v lese vzal a ptali se na podrobnosti. Jak to tak bývá, ukázalo se, že bylo všechno jinak a základní informace lživá. A vršily se další lži jedna za druhou. Dopátrat se pravdy byla práce doslova detektivní. Jednali jsme i s policií, šance na oficiální vyšetření a potrestání toho, kdo to způsobil, byla prakticky nulová a ve skutečnosti bylo nejdůležitější, že se k nám Habís dostal a že je možné se o něj postarat a najít mu nový, dobrý a trvalý domov.

Pro toho, kdo zná vlkodavy to je neuvěřitelné, ale přesto pravda.  Habís, dospělý vlkodav,  měl 28kg!! V podstatě kostra potažená kůží.

Domnívali jsme se, že takový případ je něco naprosoto vyjímečného. Po krátké době jsme bohužel zjistili, že ne. Za krátkou dobu  jsme převzali Mony.

Doslova zázraky dělala pravidelná péče jeho pečovatelky. Vykoupaný, odblešený a nakrmený Habís byl veselý přátelský pejsek. Poznal, jaké je to ležet na gauči, začal si hrát sám nebo s jinými psy, jezdily za ním návštěvy... jeho případ byl otřesný, ale s dobrým koncem.

Ve svém přechodném domově oslavil i své druhé narozeniny a odcházel k novým majitelům téměř padesátikilový.

Hned první rok, jsme založili tradici nadačního coursingu, který je od té doby pořádán každý rok a nese jméno Habísův střapec. Je to benefiční závod pro radost, zábavu a užitek. Někdy se se byl Habís se svými majiteli podívat a v druhém ročníku doslova zazářil, kdy svým během předvedl, že je v pořádku a až to vzbuzovalo dojem, jakoby tím děkoval.

Habís vede spokojený život rodinného psa. Běhá se svým páníčkem u kola, chodí na procházky, jezdí na výlety, hlídá děti a má se dobře.