Informace ze začátků zde na facebooku.

Teď už je ale dlouhou dobu v rodině, která se před časem ujala i jiného nadačního vlkodava, Pepina.  Začátky nebyly jednoduché, ale s pomocí odborných rad a vedení na cvičáku je z Fíka dobrý společník. Nejlépe si přečíst co o něm píše majitelka:

„Jak říká Jiskra (vlídná vlkodaví cvičitelka) - je to výrostek je celkem poslušný, až mě to na vlkodava překvapuje, jak umí celkem rychle reagovat, ale jak jde o žrádlo, tak nezná bratra (kromě kocoura) - s tím kooperuje. Kocour mu v noci vyndá ze dřezu maso, které tam pro něj (a někdy ne jen pro něj) rozmrzá, rozbalí mu ho a Fík ho sežere (zajímalo by mě, jestli si kocour stihne taky někdy ukousnout). A pak je ještě velký kamarád s nejmladším synem, protože zjistil, že u něj si k jídlu přijde taky velice snadno. Nejradši má páníčka, to by vylomil dveře, aby se k němu dostal. Závislák. Pepin byl na mě a Ondřej žárlil a teď to má teda on, ale v mnohem silnějším provedení. Cha, dobře mu tak
chodí s námi do práce, takže buď pomáhá páníčkovi nebo obchází koše a myslí si, trouba, že to nezjistíme, když pak chodí s víkem od koše na krku. Říkám, všechno se u nás točí kolem žrádla. To musíme být pořád v pozoru.
zatím teda ťuk ťuk, neudělal nikde žádnou velkou potíž, že by se třeba popral, ale je pravda, že bez náhubku nikam nejde - to nás poučili ostatní vlkodaváři. Já měla vždycky pocit, že pes v náhubku je chudák, ale sami teď vidíme, že to taková tragédie není. Taky musíme nosit náhubky a dá se na to zvyknout. A ono v Praze to ani nechceme pokoušet. Lidi, když ho vidí s náhubkem, tak jsou o dost klidnější
Zdravotně také zatím ťuk ťuk všechno v pořádku a doufejme, že ještě dlouho bude

Doufejme, že doba se trochu uklidní a budeme moci vyrazit na společnou procházku - je znát, že ta socializace vázne jak u lidí tak u psů.

Za Fíka i za Pepina majitelům moc děkujeme :)