Žofka měla do dobrého domova opravdu strastiplnou a spletitou cestu. Poprvé jsme se o ní dověděli na začátku roku 2014, když byla jako velmi mladá uvázaná na řetězu. Jaký měla předurčený osud se můžeme dohadovat, ale naštěstí ji ale jedna paní vykoupila a vzala k sobě. Žofka na fotkách velmi vzdáleně měla některé rysy vlkodava a tak se na nás paní obrátila, pomohli jsme s upozorněním FB a tedy hledáním nového, trvalého majitele. Ozvali se lidé, kteří měli dospělou kříženku vlkodava, tedy zkušenosti i podmínky a podle toho, že si pro Žofku jeli stovky kilometrů, dalo by se usuzovat, že i opravdový zájem. Dostávali jsme fotky a zprávy jak se má Žofka dobře, jak si s domácí fenkou hezky hrají.

Pokud si někdo bere psa z fondu a to i jeho prostřednictvím, nabízíme, že pomůžeme v případě jakýchkoli potíží. A předpokládáme, že toho majitel využije a situaci budeme řešit společně ve prospěch psa.

Jaké bylo naše překvapení, když se objevil inzerát, že je na prodej velmi podobná fena. Už samotný inzerát byl...no posuďte sami: „prodam vlkodava stene fenu jmenem sofi je velice hrava k detem privetiva prodam lidem kteri se opravdu o ni postaraji je očkovana odčervena o.prukaz dam k tomu kdyz si ji koupite jeste dnes nebo na vikend sleva je o 500 kč min”

Podoba, jméno, lokalita ... nevypadalo to na náhodu, ale přesto se nechtělo věřit. U inzerátu fotka, kde byla Sofie opět uvázaná v podobném prostředí, z jakého se před časem dostala. Předchozí majitelé jí prodali aniž by dali vědět, aniž by se zajímali, co s ní bude dál.

Jak se bude jejich kamarádka mít považovali evidentně za nedůležité. A tak skončila opět na řetězu.

A tak jsme Sofii – Žofku zaplatili a odvezli.Není to správné, ale někdy bohužel jediné možné řešení. Pokud jde o psa. Samozřejmě bylo nutné vykoupání, odblešení.

Žofka byla veselá milá fenka, která o lidskou společnost velmi stála. Potřebovala spoustu přízně, ale i důslednosti. To bohužel ne každý dovede. Mít rád opravdu nestačí. A tak si Žofka prošla ještě jedním několikadenním pobytem, kde toto vypadalo nadějně, ale opět nevyšlo. Pak už se ozval budoucí  majitel, který měl nejen zkušenosti, ale i trpělivost, pochopení a prostě když přijal Žofku za svou, bylo to se vším všudy. Krom svého páníčka Žofka získala jako společníky nejen dva starší pejsky, ale také kočky a další zvířata a krásné prostředí, kde si to opravdu užívá. Zprávy z jejího domova jsou od srpna 2014 humorné a Žofčino zlobení popisováno s láskou.

Hned v srpnu jsme pár dní po předání dostali zprávu: “...všechno je v pořádku, Žofka si zvyká, chvíli běhala kolem a větřila s nosem nahoru. Se psy je úplně v pohodě, docela mě překvapilo, jak ji rychle akceptovali. Teď  se ode mě nehne.... Takže: jestli byste si ji chtěli odvézt, budeme se zuřivě bránit!”
A později, když škodila a my měli za ní špatný svědomí, Žofčin páníček to uzavřel “až budu chtít nějakýho psa, kterej nic neudělá, pořídím si vycpanýho.”
“Když na ni večer mluvím mám dojem, že dělá pokroky, že to tady nebere jen jako hodně dobrý místo k přebejvání, ale jako domov. Je teda celkově skvělá a jsem (přes všechny útrapy a škody) moc rád, že je tady a ne někde ... Docela pěkně si hraje s kocourama, prohání je, oni ji zase přepadají ze zálohy a tak je tu dost zábavy. Je fakt chytrá a když jsem důslednej, tak se učí rychle...když na ni hudruju, co to zase vyvedla, sedne si jako hromádka neštěstí a tváří se jako opičí sirotek. Takže mně to hudrování nikdy dlouho nevydrží.”
K prvnímu novoročnímu přání jsme dostali i takovéto speciální poděkování: „Takže ještě jednou a moc děkuju za to nadělení; myslím, že už zapomněla na všechno to špatné, s čím se musela potkat, a že je tu opravdu ráda a nejspíš i šťastná.“

A podle občasných zpráv je tomu tak i nadále a byli bychom rádi, kdyby se tak měli všichni pejskové, nejen ti nadační.