Na konci roku 2012 jsme byli upozorněni na inzerát. Majitelé dávali pryč pár starších vlkodavů z důvodů stěhování. Psali, že psi hlídají a jsou ochotní za majitele položit život ...

Dověděli jsme se,  že tito majitelé nebyli zdaleka první, odložili je už minimálně tři majitelé. I tito byli ochotní předat psy komukoli. Tak jsme se pro ně rozjeli.

Dostali u nás jména Kuba a Líza. Byli na sebe zvyklí, zejména Kuba byl na Líze závislý a proto jsme do budoucna chtěli, aby šli do nového domova společně. Pravděpodobně byly i doby, kdy nikoho jiného než sebe neměli. Šestiletý Kuba byl vyhublý, bez zájmu, nechtěl žrát, měl problémy s kůží a srstí a především se ukázal starý otlak, na kterém se odloučila kůže, takže měl velkou otevřenou ránu. Líze bylo sedm let, byla přátelská, evidentně měla několikrát štěňata. Nebyla hubená, ale měla nádory na mléčné žláze.

Oba samozřejmě, tak jak všichni, byli nejprve odčerveni, odblešeni a následně oočkováni. Byli vděční za každý projev přízně, i když Kuba byl taková odtažitější povaha. Byli opravdu nenároční, minimálně posledních několik let nebyli zvyklí bývat doma, ale přesto byli čistotní.

Líza podstoupila operaci, odstranění nádorů a byla také vykastrovaná. Po operaci jsme chtěli alespoň na několik dní Lízu od Kuby oddělit, aby měla klid, ale to opravdu nešlo. Kuba opět přestal jíst a byl apatický. A tak jsme je dali opět dohromady. Líza spala a Kubovi stačilo, že je v její blízkosti. Zakrátko se mu zlepšila nálada a hned bylo všechno lepší. Kubovi problémy jsme léčili, ale ten na lokti byl na dlouhou dobu. Zájemci se hlásili a i se bylo na ně podívat několik návštěv jen tak pro radost. Z každého měli radost a nejen proto, že to vždycky znamenalo piškoty navíc. I když si lidskou společnost užívali a rychle si osvojili chování psů, kteří byli celý život doma, stále se krčili před prudčeji zvednutou rukou a při zvýšeném hlasu se oba spěchali uložit na místo, kterým byl nyní gauč.

Léčba Kubovy nohy pokračovala pomaloučku, ale jistě. Byl opravdu vyjímečně trpělivý pacient, věděl sám kam a na který bok si má jít lehnout sotva viděl obvazy. S Lízou chodili na malé procházky, odpočívali a prospali spoustu času. Po téměř pěti měsících jsme je převezli do nového domova. Vše snášeli velmi dobře, delší cestování jim nevadilo. K domácímu mladému pejskovi se chovali od začátku tolerantně a on k nim také. Rychle pochopili, kde budou nyní bydlet a celé první odpoledne si prohlíželi zahradu a prozkoumávali všechny kouty.

Líza mezitím oslavila své 8. narozeniny. Jsme moc rádi, že můžou zůstat spolu.

U Kuby byly nutné ještě nějaký čas převazy nohy, bylo nutné pokračovat s léčbou stejně jako podáváním preparátů na podporu imunity. Léčbu jsme hradili dále z prostředků fondu, tedy z příspěvků dárců, byli jsme všem za to velmi vděční.

Kuba s Lízou se rychle sžili se svojí novou rodinou, chodili na procházky a hlídali svojí maličkou paničku a měli pěkný život. Přijeli se podívat i na nadační setkání do Habru. Ale bohužel, po čase Líza odešla a Kuba zůstal sám. Mladý psí společník mu nestačil, Líza mu velmi chyběla. A tak se jeho panička rozhodla pro adopci nadační Dary která v té době potřebovala také nový domov. Kuba pookřál a Dara byla v novém domově také spokojená. Bohužel, ani to netrvalo příliš dlouho. Došlo na opravdovou tragedii, jejich majitelka, mladá, hodná, příjemná a usměvavá, zemřela. Pán zůstal s malou dcerkou. Snažil se ještě nějaký čas všechny psy udržet, ale přece jen to bylo velmi náročné a tak jsme Kubu s Darou vzali zpátky už natrvalo. Strávili společně další dva měsíce, Kuba si ještě užil podzimní jablíčka, předvánoční procházku a 30.10.2015 usnul a už se ráno neprobudil.