Samozřejmě můžete žít bez psa, ale nestojí to za to...

Věk a příčiny úhynu

Irský vlkodav...plemeno impozantní, plemeno milované, plemeno zpochybňované. Vlkodav nebyl ani v minulosti dlouhověké plemeno. Dříve na psy tento požadavek nebyl kladen. Pes byl užitkovým zvířetem a požadoval se od něj výkon. Nyní jde především o vazby citové.

Pes je společníkem, majitelé jsou rádi za každé prodloužení doby strávené se svým psem. U velkých plemen jako je irský vlkodav se 10 let považuje za ekvivalent k 90 – 100 rokům u člověka. I když to není zcela přesné, měli bychom to mít na zřeteli.

Velká plemena hynou nejčastěji ve věku mezi 5-8 roky, zatímco u malých plemen se očekává, že budou žít v průměru do 10-14 roků, tj. dvakrát tak dlouho. Velká plemena hynou v nižším věku, zpočátku je nárůst jejich tělesné hmotnosti překotný a později rychleji stárnou. Období dospělosti je relativně krátké, vlkodav dospívá dlouho a v lepším případě žije dlouho také jako starý pes.Bohužel, desetiletý vlkodav je starý a zdaleka ne každý se tohoto věku dožije. Celá světová populace je na tom podobně jako u nás. Jsou země, kde fungují delší čas některé preventivní veterinárně-chovatelské programy, ale ani jejich vlkodavové se nedožívají vyššího věku.
Psi, ze kterých vychází dnešní chov irských vlkodavů po celém světě, se dožívali obdobného věku jako ti dnešní a hynuli na stejná onemocnění. Dnes je lepší diagnostika a v některých případech se léčbou daří stav nemocného psa stabilizovat, tedy i prodloužit jeho život.U žádného živočišného druhu není negativní vztah mezi velikostí a životností evidentnější než u psa.

Průměr několika studií prováděných v různých zemích, různém časovém období a z různě velkého počtu údajů je 6,2 roku.
Například Belgie - 7 let, Anglie – 6,5 let, USA - 6,5 roku, Norsko - 5,7, Švédsko - 6,7, Dánsko - 6,6, Německo – 7 let, Itálie -7 let, Holandsko - 6,5.
Irsko - uvádí věk 6-10, což je velmi orientační. Rozmezí 4 let skutečně nelze brát za přesné číslo.

Podle výsledků jedné americké veterinární studie se průměrný věk vlkodavů velmi blíží průměrnému věku všech plemen včetně kříženců uhynulých za relativně dlouhé časové období z vysokého počtu zahrnutých zvířat - 23 535. Takto získaný průměr je 6,7 roku. Jiná studie uvádí srovnání věku 21 oblíbených plemen psů ve čtyřech různých zemích. Irský vlkodav se dostal před boxera, dobrmana, bernardýna a kokršpaněla na 15. místo spolu s labradorským retrívrem. Jako plemeno s nejkratším věkem byla uvedena doga 4,6 roku, s nejdelším věkem malý pudl - 9,3 roku. Pokud se brala všechna uváděná plemena v průměru, vlkodav se lišil cca o půl roku.

Na délku života mají samozřejmě vliv předci, ale značnou měrou se podílí i vlivy působící na konkrétního jedince. Stále častěji se zdůrazňuje vliv stresu, výživy, preventivní veterinární péče a další zevní vlivy.

Cílem této práce není návod jak dovést plemeno irský vlkodav ani jednotlivce k prodloužení věku. Vycházím z informací, které mi poskytli majitelé a chovatelé. Nyní bych se o ně ráda podělila s každým, koho toto téma zajímá a objasnila, že relativní krátkověkost a převaha konkrétních onemocnění není záležitost posledních let a už vůbec ne českého chovu. Bohužel, protože pak by bylo vše mnohem jednodušší.

Obecně se používá výraz „průměrný věk“. Ale málo se zdůrazňuje, že jde o průměr z informací, které jsou k dispozici. Možná se někteří psi dožili opravdu úctyhodného nebo alespoň nadprůměrného věku, ale jejich majitelé neměli potřebu se o tuto informaci dělit. Průměrná hodnota může být takto velmi ovlivněna. Chovatelé uvádí zpravidla věk jen u psů, kteří se dožili vysokého až obdivuhodně vysokého věku a majitelé jednotlivých psů naopak pokud jsou šokováni úhynem ve věku velmi nízkém. Je to pochopitelné, ale nemusí to být z hlediska plemene objektivní. Věk je chovatelskou veřejností i příznivci plemene velmi sledován.

V mé studii jsou zahrnuty informace o 898 vlkodavech (427 psů/471 fen) žijících v České republice. První vrh irských vlkodavů byl u nás zapsán v roce 1977, poslední registrační číslo roku 2012 je 4151. Vycházíme-li z předpokladu, že zjištěný průměrný věk je cca 6 let a na konci roku 2006 bylo poslední registrační číslo 2598, máme k dispozici informace cca o jedné třetině populace.
Nebudu jmenovat žádné konkrétní psy, žádné konkrétní chovatelské stanice. Podklady shromažďuji od roku 1999 i zpětně a zahrnují pro mě všechny dostupné údaje vlkodavů zapsaných v české plemenné knize, tedy psů narozených i dovezených od počátku chovu u nás. První článek na toto téma jsem uvedla ve Zpravodaji WDK v roce 2002. Nyní, po více než deseti letech, se vracím ke stejnému tématu s podstatně obsáhlejšími údaji.

U 20 jedinců (8/12) není znám věk jakého se dožili, u 208 (89/119) není známa příčina úhynu. Jedná se zejména o psy ze začátku chovu. Toto bylo samozřejmě při výpočtech zohledněno.
Výpočty týkající se věku irských vlkodavů tedy vycházející z celkového počtu 878 (419/459). Průměrný věk u obou pohlaví je 5,8 roků, u psů 5,3 a u fen 6 let. S vyloučením jedinců uhynulých do jednoho roku, jak se tento ukazatel ve většině podobných pracech uvádí, je průměrný věk 6 let (5,8/6,1). Jedná se o vyloučení štěňat s již vydanými registračními čísly do 12 měsíců včetně. Z těchto výsledků vyplývá, že rozdíl mezi psy a fenami není u nás tak velký jak bývá uváděno jinde.

Příčiny úhynu jsou vyhodnoceny u 690 (338/352) vlkodavů, jde o informace získané od majitelů psů, diagnóza byla jen v některých případech potvrzena patologickoanatomickým vyšetřením.

Nejvyšší počet úhynů byl na nádorová onemocnění, celkem 175 jedinců (65/110), tedy 24,4% (19,2/31,3). Z toho téměř v 60% se jednalo o osteosarkom, rakovinu kosti – 102 jedinců (37/65). U psů byl téměř poloviční výskyt nádorových onemocnění oproti fenám.

Druhou nejčastější příčinou úhynu byla onemocnění srdce a selhání oběhového aparátu, včetně úhynů náhlých a v souvislosti s celkovou narkózou - 165 jedinců (106/59), tedy téměř 24% (31,4/16,8). Z toho náhlých úhynů bylo 47 (30/17), tedy bezmála 9% z celkového počtu známých příčin.

V souvislosti s celkovou narkózou uhynulo z tohoto počtu 13 jedinců (8/5), přestože se zpravidla nejednalo o život ohrožující případy, ale například o opravu zubu, odstranění zubního kamene a podobně. Fen uhynulých na onemocnění srdce je oproti psům necelá polovina.

I ostatní země uvádějí nejčastější příčinou úhynu nádorová onemocnění, z toho nejčastěji osteosarkom a různá onemocnění srdce včetně náhlého úhynu. I u nás tomu tak je, obě skupiny jsou zastoupeny téměř stejně a dohromady tvoří polovinu příčin úhynu.
Na následky torze žaludku, případně sleziny, uhynulo 79 jedinců (40/39) tj. 11,4 %. Obě pohlaví jsou v tomto případě zastoupena přibližně stejně.

Na selhání jater, ledvin a imunitní problémy uhynulo 54 jedinců (29/25), tj. 7,8%, výskyt je u obou pohlaví přibližně stejný.

Zarážející je, že na úraz nebo následky úrazu uhynulo 30 vlkodavů (17/13), tedy 4,3% sledované skupiny. Z toho 13 na následky střetu s autem, 2 byli sraženi vlakem, tedy více než 2% ze sledované skupiny a polovina ze všech úrazů.

Na infekční onemocnění uhynulo 28 IW (14/14), tj. 4% (4,1/4). Z počátku sledovaného období je uvedeno ještě několik případů psinky, později se jedná zpravidla o pneumonie. Problémy postihují obě pohlaví stejně.

Z důvodů pohybových potíží, případně ochrnutí uhynulo, respektive muselo být utraceno 21 jedinců (14/7), tedy 3% (4,1/2) z celkem sledovaného množství. Psů je dvojnásobné množství oproti fenám. Toto je pravděpodobně možné přičítat jejich větší hmotnosti a tedy i větší zátěži pohybového aparátu.

Na gynekologické problémy, včetně komplikací spojených s porodem, uhynulo 20 fen, tj. 5,7 z celkového počtu.

Na prokazatelný jaterní zkrat – PSS uhynulo 16 IW, stejný počet psů i fen. Jsou to 2,3%, což je srovnatelné s obdobnými ukazateli uváděnými v jiných zemích, 2,1 až 3,4%.

Ostatních různých důvodů bylo 63 (35/28) tedy 9,1% (10,4/8) z celkem sledovaného počtu. Jednalo se o následky epilepsie, otravy, cizí těleso v trávicím traktu a podobně.

Jako úhyn stářím bylo zhodnoceno 21 případů (4/17), tedy 3% (1,2/4,8) a průměrný věk těchto jedinců byl 9,9 let. Toto číslo je poněkud zavádějící, protože příčiny úhynu některých vlkodavů, kteří se dožili relativně vysokého věku, jsou zahrnuty mezi jiné konkrétní diagnózy.
8 a více let se dožilo 209 jedinců (81/128), tedy více než 30% vlkodavů se dožilo seniorského věku – 24% psů a 36% fen.

9 a více let se dožilo 116 jedinců (39/77), tj. 16,8% (11,5/21,9)
10 a více let se dožilo 52 vlkodavů (36/16) tj. 7,5% (10,6/4,5)
11 a více se dožilo 25 vlkodavů (9/16) tj. 3,6% (2,7/4,5)
12 a více let se dožilo 5 vlkodavů (4/1) tj. 0,7% (1,2/0,3)

Toto není a nemůže být zcela přesný obraz plemene. Přesto výsledky vypovídací hodnotu mají.

Je známo, že nejstarší vlkodav se dožil 16,5 roku v Irsku. I když byl naprostou výjimkou, proč se netěšit z toho, že třeba ten náš s námi bude také tak dlouho.... Vždyť už to, že téměř každý třetí vlkodav se dožil seniorského věku a především jejich skvělá povaha stojí za to vlkodavy chovat a mít je za společníky.

Pro podklady tohoto článku byly použity především vlastní poznatky, ale také zahraniční materiály s podobnou tématikou různých autorů:

Pernille Monberg, Mary McBryde, Linda Gover, The American Naturalist

autor: MVDr Zuzana Málková