Samozřejmě můžete žít bez psa, ale nestojí to za to...

Culík

V dubnu 2014 jsme po delším jednání s majitelkou přijali psa (4,5 roku) a společně s ním i stejně starou vlkodavku Daru. Sice se znali, ale nežili spolu, takže jsme hledali domov pro každého samostatně. Culík strávil s Darou ve fondu jen krátký čas, než jsme jí mohli předat, protože hárala.... odešla k rodině s Kubou, který zůstal sám a společnost feny mu chyběla (Kuba a Dara)

Culík přišel kastrovaný, drobnější, hubený a velmi, opravdu výjimečně, nedůvěřivý a bázlivý. Ale zájem o kontakt a pohlazení měl od začátku, jen si netroufal. Ani přijít k misce ani si vzít z ruky, nevěděl, co se stane a co ho čeká. Také jsme nacházeli staré, těžko vysvětlitelné jizvy. S trpělivostí a v klidu dělal pokroky. Byl o něj i zájem, ale k žádnému cizímu člověku nepřišel ani po delším čase. Velmi mu pomohla společnost vyrovnaného a mírného Míti Beránka. Bylo hezké vidět, jak si dva pejskové se smutnou minulostí padli do noty. Culík se bál všeho. Hluku, pohybu ruky i nohy ... i po delším čase se ukazovaly nové věci, které ostatním psům nevadí a on se jich děsí. Ale získali jsme si jeho důvěru, my i Míťa. A tak s Míťou zůstal. Nějaký čas trvalo než zjistil, že ta miska, kterou dostává je opravdu jeho. Na jídlo se vždy moc těší. Neměl žádné zažívací problémy, na které jsme byli ze začátku upozorněni. Jezdí rád autem, mazlí se, hraje si, odpočívá, vede spokojený psí život a je rovnoprávným členem svojí společnosti psí i lidské, už není poslední. Nikdo na něj nekřičí, není proč. Raduje se, vítá nás, zjistil už dávno, že ke svým lidem patří.. Potřeboval čas, trpělivost a klid.

Jezdí s Míťou na většinu nadačních akcí a opravdu si to užívá.

Naposledy změněno úterý, 14 listopad 2017 22:21