V únoru 2019 jsme byli majitelem požádáni o přijetí fenky staré fenky, víc než 10 a půl roku.

Culík byl zlatý pejsek, bohužel byl. V lednu jsme se s ním museli rozloučit, bylo mu 9 a půl roku.

Bohužel jsme dostali smutnou zprávu i o Biškovi.

15.1.2019 - Tak nakonec je z Čendy přece jen Toník a je moc fajn.

V říjnu se na fond obrátili pozůstalí majitele tří vlkodavů.
Požádali, abychom psy převzali a postarali se o ně včetně následného hledání trvalého domova. Tak se do naší péče dostali Adam (necelé tři roky), Artuš (1 rok) a Cecilka, které v té době bylo už 11 let pryč. Majitel zemřel po dlouhé těžké nemoci, o psy se delší čas už nemohl starat a jeho partnerka se starala především o něj.

11.9.2018 - Matty je hodný, nekonfliktní, 2,5 roku starý vlkodav. Není vhodný ke kočkám, které by pravděpodobně minimálně honil.

11.9.2018  Ford už má své páníčky a své doma. Jsme moc rádi. Jeho novým majitelům děkujeme a přejeme hezký společný život. Ford  chodí na procházky a užívá si normálního hezkého psího života.

Pokud byste chtěli a mohli poskytnout Fordovi dobrý trvalý domov, ozvěte se, prosím ( podmínky adopce ).   Pro Forda by byl dobrý domov se zahrádkou.

29.5.2018 - Frodo už má nějaký čas domov, děkujeme.  Doufáme, že si všichni společně budou užívat hezký život a že Frodo bude dělat malým i velkým páníčkům radost.

Na začátku roku 2018 jsme byli majitelkou požádání o převzetí a péči o téměř 9 let starého vlkodava. Sama měla psa dva roky a převzala ho z podmínek, které nejspíš nebyly ani vlídné a dobré ani po „věcné“ stránce. Svědčí o tom i minimálně problematické zápisy v očkovacím průkazu. Historii celého jeho života neznáme, to tak bývá, ale pěkného v ní asi mnoho nebylo.

V srpnu 2017 nás požádala majitelka o převzetí 2,5 roku starého vlkodava. Robin je zdravý, milý a přátelský, ale bez zkušeností a divoký. Majitelka na něj neměla čas a později ani sílu. Robinovi chyběl pohyb i společnost. A tak potřeboval nového majitele, který ho všechno doučí a bude se mu věnovat. To se povedlo a tak po krátkém pobytu v péči fondu odešel ke zkušené vlkodavářce, která nedávno přišla o pejska. Psí společnost Robin také má, i když domácí dospělá a kastrovaná fenka je jiného plemene. Robin byl v poněkud blahobytné kondici, ale to se při častých procházkách jistě brzy upraví.

Nadační fond převzal do své péče šestiletou vlkodavku Betty. Vzhledem k tomu, že její případ nebyl jednoduchý, nehledali jsme pro ní nový domov, ale postarali jsme se o ní po dobu, kdy to bylo potřeba. V době, kdy jsme Betty přijali, měla průjem, který pravděpodobně podpořil i stress z odchytu a přesunu. Zabezpečili jsme jí vším potřebným včetně veterinární péče. Betty byla příjemná fenka, milá a byla ráda i ve společnosti dvou psů, kam jsme jí zařadili.  Po několika týdnech jsme Betty vrátili odchytové službě, odkud jsme jí přijali a doufáme, že se má dobře a je o ní postaráno.

V lednu 2016 nás požádala majitelka o umístění 5,5 roku staré vlkodavky do nového domova. Předcházelo tomu dlouhé rozhodování, Majda byla hodná, bezproblémová, ale bývala často a dlouho sama doma a majitelka by si pro ní přála lepší život, majitele, který by mohl Majdě věnovat víc času. Přijali jsme Majdu do péče fondu, kde si užila společnosti místních pejsků, pohrála i poležela a následně, po seznámení, odešla k rodině, kde už byla nadační Anežka. A tak měla o lidskou a psí společnost postaráno nepřetržitě. Jezdila na výlety, chodila na procházky a také na nadační akce. Vždy jsme jí rádi viděli a tak rozloučení s ní po roce a půl bylo pro všechny smutné.

Na začátku roku 2016 se na nás obrátila chovatelka a požádala o pomoc s umístěním svého navráceného odchovu, ani ne dvouleté fenky, která už předtím byla na dvou místech.  Rozince jsme domluvili nový domov, byla k lidem i ke svým psím společnicím přátelská (vlkodavka a malá kříženka), ale problém byly kočky a domácí zvířata a to i u sousedů, protože přeskakovala plot, přestože se zdál dostatečně vysoký. Noví majitelé se snažili tento problém nějaký čas řešit, ale pak jsme se shodli, že bude lepší, když půjde Rozinka jinam. Zájem o ní byl, ale nikdo neměl dostatečně vhodné prostředí.

K lidem byla Rozinka ze začátku nedůvěřivá nebo nevšímavá, po tom, čím si za svůj krátký život prošla, nebylo divu. Ke psům s přátelskými projevy ale byla přátelská a tak našla trvalý domov se dvěma vlkodavy, dospělou fenou a psem, kteří jí přijali mezi sebe. Chodí na procházky a občas se účastní i nějaké nadační akce. Má se dobře a podstatné je, že už má své trvalé doma.

V červnu 2015 jsme hledali domov pro mladého vlkodava. Wardy byl zdravý, veselý pejsek, ale majitelka na něj neměla čas. Sama se ho před časem ujala, když ho původní majitelé “dávali pryč”. Byl zvyklý na psí společnost, zdravý a samozřejmě divoký jako každý pes, kterému je něco málo přes rok. Lidi má rád.

Wardyho převzali majitelé, kteří už dříve nabídli domov vlkodavovi v nouzi a přijeli se s ním podívat i na nějaké nadační akce.

V lednu 2015 požádala majitelka o pomoc a umístění své čtyřleté vlkodavky do nového domova. Dostala se do nepříjemné životní situace a nemohla se o své psy dále starat.

Dorotku jsme převzali do péče fondu, byla přátelská, mírná a milá. Potřebovala zlepšit kondici, ale zdravotní problémy neměla. Žila původně s malými psy, o jejichž společnost moc nestála a majitelka mezi malé psy nedoporučovala.

Nyní vede Dorotka spokojený život ve společnosti dalších dvou vlkodavů a samozřejmě svojí nové paničky.

V březnu 2015 jsme se dověděli o Bronsonovi, mladém, ale dlouhodobě nemocném vlkodavovi. Prodělal všechna možná vyšetření, léčení.... vše bylo velmi nákladné a táhlo se měsíce. Když čekala Bronsona operace, byla na tom majitelka už tak, že uhrazení zákroku bylo nad její možnosti. I na takové případy je zde fond. Po domluvě s majitelkou a příslušným veterinárním pracovištěm jsme uhradili operaci i následné doléčení. Měli jsme tedy velkou radost, když se k nám Bronson s paničkou opět přidali na jedné nadační procházce.

Bronsonova majitelka za pomoc velmi děkovala, přestože dík patří především přispěvatelům fondu. Napsala, že to považuje za druhou šanci na život. Bohužel Bronson si přes veškerou péči dlouhý život neužil. Dlouhodobé onemocnění, i když následně vyléčené, poznamenalo pravděpodobně celkový zdravotní stav a jeho život ukončilo v mladém věku.

V červnu 2015 jsme přijali desetiletou fenku. Majitelka se jí zbavila s tím, že je nemocná... Byla nejistá, nevěděla, jestli si může troufnout přijít k člověku blíž. Nebyla hubená, ale bylo vidět, že měla nedostatek pohybu. Neznala krmení z misky, nevěděla, že to co dostala je opravdu její a to dvakrát denně. Ale rychle pochopila a byla moc milá. Užívala si každý den, byla mazlivá, najednou zjistila, že lidská společnost může být příjemná a spát se dá i v posteli. Velmi si oblíbila svůj pelíšek, pravděpodobně první v životě. Chodila na procházky, hlídala si svoje opatrovatele a účastnila se i nadačního setkání. Užila si ještě rok ve společnosti vlkodavího kamaráda v pohodlí alespoň ke konci života.

Na začátku listopadu 2014 jsme přivezli 11 týdnů staré štěně vlkodava, které vážilo 4,1kg!! tedy tolik, kolik mívají štěňata ve 4 týdnech. Byla nedostatečně živená, droboučká a hubená a měla i hnisavou ránu na noze a také na krku, prošlapy zadních nohou, záněty obou uší a výrazný podkus. Odkud Minnie pocházela a jaká byla péče svědčilo i to, že její maminka byla nakrytá v jednom roce věku.

O Minnii jsme se postarali, vyléčili co bylo potřeba a ona doháněla co jí na začátku života nebylo přáno. Po týdnu už vážila 7, 3 kg. Zadní nohy se začaly osvalovat a zlepšil se i pohyb. Minnie byla veselé štěňátko, hrála si s hračkami i psími kamarády. Dohlížela na ní i starší  zkušená fena.

Hodně lidí se zajímalo jak Minnie prospívá a jak se má a dokonce jí poslal dárek malý Tomáš, který sledoval její osud prostřednictvím internetu.

O případu Minnie a její maminky jsme informovali i veterinární správu, která ovšem shledala, že je vše v pořádku.

Domov Minnii nabídlo několik lidí, vybrali jsme pro ní domov u vlkodaváře, který v té době o jednoho pejska přišel a druhý zůstal sám. Jezdili jí spolu navštěvovat a když už byla skoro v pořádku, odvezli si jí domů. Minnie byla hodně bázlivá a nedůvěřivá a trvalo dlouho, než se postupně nedůvěry k lidem zbavila. Vídáme jí někdy na nadačních akcích a pravidelně sledujeme fotky ze spousty procházek a výletů.

Žofka měla do dobrého domova opravdu strastiplnou a spletitou cestu. Poprvé jsme se o ní dověděli na začátku roku 2014, když byla jako velmi mladá uvázaná na řetězu. Jaký měla předurčený osud se můžeme dohadovat, ale naštěstí ji ale jedna paní vykoupila a vzala k sobě. Žofka na fotkách velmi vzdáleně měla některé rysy vlkodava a tak se na nás paní obrátila, pomohli jsme s upozorněním FB a tedy hledáním nového, trvalého majitele. Ozvali se lidé, kteří měli dospělou kříženku vlkodava, tedy zkušenosti i podmínky a podle toho, že si pro Žofku jeli stovky kilometrů, dalo by se usuzovat, že i opravdový zájem. Dostávali jsme fotky a zprávy jak se má Žofka dobře, jak si s domácí fenkou hezky hrají.

Pokud si někdo bere psa z fondu a to i jeho prostřednictvím, nabízíme, že pomůžeme v případě jakýchkoli potíží. A předpokládáme, že toho majitel využije a situaci budeme řešit společně ve prospěch psa.

Jaké bylo naše překvapení, když se objevil inzerát, že je na prodej velmi podobná fena. Už samotný inzerát byl...no posuďte sami: „prodam vlkodava stene fenu jmenem sofi je velice hrava k detem privetiva prodam lidem kteri se opravdu o ni postaraji je očkovana odčervena o.prukaz dam k tomu kdyz si ji koupite jeste dnes nebo na vikend sleva je o 500 kč min”

Podoba, jméno, lokalita ... nevypadalo to na náhodu, ale přesto se nechtělo věřit. U inzerátu fotka, kde byla Sofie opět uvázaná v podobném prostředí, z jakého se před časem dostala. Předchozí majitelé jí prodali aniž by dali vědět, aniž by se zajímali, co s ní bude dál.

Jak se bude jejich kamarádka mít považovali evidentně za nedůležité. A tak skončila opět na řetězu.

A tak jsme Sofii – Žofku zaplatili a odvezli.Není to správné, ale někdy bohužel jediné možné řešení. Pokud jde o psa. Samozřejmě bylo nutné vykoupání, odblešení.

Žofka byla veselá milá fenka, která o lidskou společnost velmi stála. Potřebovala spoustu přízně, ale i důslednosti. To bohužel ne každý dovede. Mít rád opravdu nestačí. A tak si Žofka prošla ještě jedním několikadenním pobytem, kde toto vypadalo nadějně, ale opět nevyšlo. Pak už se ozval budoucí  majitel, který měl nejen zkušenosti, ale i trpělivost, pochopení a prostě když přijal Žofku za svou, bylo to se vším všudy. Krom svého páníčka Žofka získala jako společníky nejen dva starší pejsky, ale také kočky a další zvířata a krásné prostředí, kde si to opravdu užívá. Zprávy z jejího domova jsou od srpna 2014 humorné a Žofčino zlobení popisováno s láskou.

Hned v srpnu jsme pár dní po předání dostali zprávu: “...všechno je v pořádku, Žofka si zvyká, chvíli běhala kolem a větřila s nosem nahoru. Se psy je úplně v pohodě, docela mě překvapilo, jak ji rychle akceptovali. Teď  se ode mě nehne.... Takže: jestli byste si ji chtěli odvézt, budeme se zuřivě bránit!”
A později, když škodila a my měli za ní špatný svědomí, Žofčin páníček to uzavřel “až budu chtít nějakýho psa, kterej nic neudělá, pořídím si vycpanýho.”
“Když na ni večer mluvím mám dojem, že dělá pokroky, že to tady nebere jen jako hodně dobrý místo k přebejvání, ale jako domov. Je teda celkově skvělá a jsem (přes všechny útrapy a škody) moc rád, že je tady a ne někde ... Docela pěkně si hraje s kocourama, prohání je, oni ji zase přepadají ze zálohy a tak je tu dost zábavy. Je fakt chytrá a když jsem důslednej, tak se učí rychle...když na ni hudruju, co to zase vyvedla, sedne si jako hromádka neštěstí a tváří se jako opičí sirotek. Takže mně to hudrování nikdy dlouho nevydrží.”
K prvnímu novoročnímu přání jsme dostali i takovéto speciální poděkování: „Takže ještě jednou a moc děkuju za to nadělení; myslím, že už zapomněla na všechno to špatné, s čím se musela potkat, a že je tu opravdu ráda a nejspíš i šťastná.“

A podle občasných zpráv je tomu tak i nadále a byli bychom rádi, kdyby se tak měli všichni pejskové, nejen ti nadační.

Daru přivezla její majitelka v dubnu 2014 abychom jí našli nový domov. Bylo jí v té době 4,5 roku. Současně s ní přijel i Culík a nějaký čas u nás byli společně, Dara hárala. Byla to vyrovnaná fenka, příjemná, problémy, které původní majitelka popisovala se u nás neprojevily. Později odešla do rodiny, kde dělala společnost Kubovi. Bohužel, po roce jejich majitelka zemřela a po čase se Dara i s Kubou vrátila a už zůstali. Dobře se začlenili a měli spokojený život v další psí společnosti. Dara téměř do svých osmi let, kdy jí 8. května 2017 náhle selhalo srdíčko.