Divoký mladý pejsek bez zkušeností, dychtivý poznat všechno na světě a všechno pro něj bylo nové.

V péči nadačního fondu strávila čtyři měsíce a jsme moc rádi, že jsme si mohli její společnost užít a zajistit pro ni všechno, co potřebovala.

25.2.2019 - Je nám moc líto. Strávil v péči fondu něco málo přes rok a myslíme, že byl spokojený.

15.1.2019 - Matty je už více než čtvrt roku v novém domově.

V srpnu 2018 jsme převzali necelé tři roky starou vlkodavku Sheenu. Její předchozí majitelka jí vykoupila, protože nechtěla, aby zůstávala Sheena v nevyhovujícím a nebezpečném prostředí, kdy majiteli nevadilo a nezabránil tomu, aby se nepohybovala volně po silnici. Nevěnoval jí prakticky žádnou pozornost. Věděla ale, že se si jí sama nechat nemůže, proto požádala fond o pomoc, převzetí Sheeny a hledání nového domova.

Byli jsme na společné procházce v Lužné u Rakovníka. Tentokrát s námi a 22 vlkodavy bylo 8 jiných, v podstatě samých malých pejsků.

Po delším čase jsme letos změnili místo pro jarní setkání a prožili prodloužený víkend v jihočeském kempu Vltavín. Máme radost, že přijelo opravdu hodně přátel. Nové tváře i „staří“ známí, vlkodavi různého věku, ale i jiní pejskové.

Hledáme nový trvalý domov pro mladého vlkodava. Frodo neměl hezký start do života.  Ale je mladý, ještě mu není ani rok a půl, všechno dožene a bude dobrým společníkem.

V lednu 2018 jsme přijali mladou fenku Týnu. V rodině se náhle změnily poměry a majitelka nás požádala o její umístění do nového domova.

V říjnu 2017 jsme přijali sedmiletého vlkodava  Kida. Dověděli jsme se o něm, když se jako ztracený a dostal  do útulku. Jak se ukázalo, již podruhé.

V červenci 2017 jsme převzali čtyřletého přátelského psa irského vlkodava. O lidskou společnost stál opravdu hodně a pro svojí veselou povahu dostal jméno Kašpar.

V době převzetí byl ve velmi špatné kondici. Vyhublý, s průjmem, řídkou nekvalitní srstí, defekty na kůži a spoustou zubního kamene. Začali jsme mu hledat nový domov, ale nespěchali jsme. Chtěli jsme Kašpara předat novým majitelům v lepším zdravotním stavu. Potřeboval nového majitele, který se mu bude věnovat a vynahradí mu předchozí období, kdy vyměnil několikrát působiště a kdy býval hodně sám. Samotu snášel špatně, ale jinak byl veselý a hravý jako štěně.

Průjem se podařilo zastavit poměrně brzy a postupně se Kašpar dostával do lepší kondice. O krmení měl stále prvořadý zájem, ale i dostatek pohybu byl důležitý. Jistotu nabíral ve společnosti dvou vyrovnaných fen, takže se přestal bát prudkých pohybů a ani při bouřce nepanikařil. Kamarádil se i s kocourem.

V listopadu 2016 se na fond obrátila majitelka s prosbou o umístění jejího 3,5 roku starého vlkodava do nového domova. Změnila se jí životní situace a nemá možnost se o psa odpovídajícím způsobem starat. Ross žil v bytě, chodil na krátké procházky a byl hodně času sám a majitelka si pro něj přála lepší život. Řešení situace sice nespěchalo, ale také nebylo proč ho odkládat, takže jsme Rosse převzali do péče fondu. Byl to veselý, přátelský a společenský pes. Domov našel v rodině a dospělou kastrovanou vlkodavkou. Byla už v té době nemocná a tak Ross bohužel zůstal po krátkém čase sám. O to víc si užívá člověčí společnosti. Jezdí na nadační akce, je pořád veselý, hravý a má výjimečně rád vodu a to každou, tedy i louže ;). Vede hezký spokojený život a o to šlo.

V dubnu 2016 se na nás obrátili o pomoc s umístěním pětiletého vlkodava. Majitel odešel pracovat do zahraničí a na pejska nebyl čas. Býval na zahradě většinu času sám. Dověděli jsme se o něm ještě, že je lovec. To mu ztěžovalo možnost umístění do nového domova, i když zájemci byli, bohužel většina už měla malého pejska a nebo nevhodné podmínky. K lidem byl od začátku Teddy přátelský, o malé děti měl vysloveně zájem a s vlkodavkama, které si ho vzaly „na starost“, vyšel od začátku velmi dobře. Učil se co se smí a co se nesmí, ověřil si, že je možné běhat a hrát si, ale s malými psy to bylo opravdu nebezpečné. Teddu jsme vykastrovali a už zůstal s vlkodavími kamarádkami. Na oplátku je naučil stíhat za plotem cyklisty a větší auta. A taky Teddy spolehlivě hlídá. Na většině fotek se tváří zamračeně, ale Teddy je veselý a přátelský pes, jenom je někdy rozpačitý a neví jak se v nové situaci chovat.

Šesté narozeniny oslavil s návštěvou, která mu přinesla krabici piškotů. Rozdělil se s kamarády a všichni si to užili. Má sklony k tloustnutí a tak se to s těmi piškoty nesmí přehánět moc často.

Tedy byl zdravý pes, měl zažívací potíže, které se při pravidelné stravě upravily. Bohužel po čase se ale začal zadýchávat a ukázalo se, že má nemocné srdíčko, u vlkodavů častý problém. Jeho stav se podařilo upravit léky, které musí pravidelně brát, ale jinak vede normální spokojený život a doufáme, že to tak bude ještě hodně dlouho.

V říjnu 2015 zavolal majitel čtyřletého vlkodava, kterého se prý sám před časem ujal, ale nyní na něj nemá čas. Zorro byl mohutný pes se zanedbanou srstí, zánětem dásní a dávno propadlým očkováním, ale byl přátelský a milý. Převzali jsme ho do péče fondu, kde podstoupil potřebnou léčbu a užíval si společnosti lidské i psí a ostatních zvířat. Následně našel trvalý domov v rodině, kde byli ještě dva jiní psi, se kterými dobře vycházel. Měl spokojený život, ale bohužel pouze rok a půl, kdy ho zradilo srdíčko. I tak jsme měli radost, že mohl být tam, kde se mu věnovali a měli ho rádi.

V dubnu 2015 požádala o pomoc s umístěním ročního vlkodava, kterého již majitelé nechtěli, protože jim dělal problémy. Poškodil zahradní nábytek a auto a prostě byl nevychovaný a už si ho nechat nemůžou ...

Pejska bylo možné umístit velmi rychle a ještě tím udělat radost v rodině, kde nedávno přišli o vlkodava, také před časem adoptovaného.

Alex byl ze začátku velmi bázlivý. Místo výchovy se mu dostávalo trestů. Bál se ruky, nechtěl jít do zahrady, do domu, strach měl především z mužů, naříkal při snaze ho odvést za obojek a přišel se zažívacími potížemi. S trpělivostí a citem poznal, že se dá žít i jinak, pomohla mu s tím domácí fenka. Ale na lepší se rychle zvyká a to platilo i v jeho případě.

Původní majitelka se dostala do složité životní situace, pejsek byl hodně sám a to není pro žádného dobře, pro mladého obzvlášť. Když jsme Pata převzali, bylo mu něco málo přes 1,5 roku. Byl hodný, snášenlivý a poměrně klidný a choval se tak později i v novém domově, ke kterému mu pomohl Wardy, kterému jsme hledali domov před krátkým časem a nabídlo se hodně zájemců.

Pata se ujali zkušení vlkodaváři, je jediným psem v rodině a tak si nyní lidské společnosti užívá. jeho nová panička nám o něm napsala, že je opravdu zlatý, zvyká si a stává se strážcem celého domu i zahrady.

V červnu 2015 jsme převzali psa, necelých 5 let, který měl původně mít výstavní a chovatelskou kariéru. Ve skutečnosti neměl ani dobré podmínky ani dobré zacházení, přesto ho chtěla majitelka prodat. Jednání o předání bylo zdlouhavé, ale s pomocí ochotných spolupracovníků úspěšné. I když Johna provázela pověst nespolehlivého zlého psa, choval se k nám všem hned přátelsky. Nebyl nejistý, ochotně cestoval autem, nechal se hladit, bral si z ruky... a užíval si společnost i volnost.  Po krátké aklimatizaci jsme našli Johnovi domov. Měl vlkodaví společnost, chodil na procházky, ale dlouho si toho neužil. Začal kulhat a diagnóza byla smutná, u vlkodavů častá - osteosarkom. Přivezli jsme Johna zpět, ale jeho stav byl bohužel už takový, že ho jeho pečovatelka mohla jen doprovodit na poslední cestě.

Koncem roku 2014 se na nás obrátil chovatel štěněte, které se mu vrátilo. On že si ho nechat nemůže, prodat se nedá... je hluché. Tak jestli bychom se nepostarali. Že to nespěchá, že má pro štěně volný kotec, ale aby se nedostala do špatných rukou ... A tak jsme si přivezli tříměsíční Adinku.

Adinka opravdu neslyšela vůbec, ale jinak byla milé štěně. Na vizuální podněty a na chování jiných psů i lidí reagovala velmi dobře. Nebyla bázlivá, nebyla nejistá, ale bylo potřeba vybrat majitele, který bude trpělivý, důsledný, naučí jí „znakovou“ řeč a nejlépe bude mít pejska, který mu s tím pomůže. Adinka se orientuje zrakem a čichem a samozřejmě kontaktem. Poslední dny byla zvyklá být venku v kotci se slyšící sestřičkou, ale u nás byla doma a tak bylo nutné natrénovat hygienické návyky. Výchova každého štěněte dá práci, u neslyšícího to platí dvojnásob. Ale jde to a Adinka vede naprosto normální, hezký psí život. Domov našla u trpělivého majitele, který už vlkodavy měl a spolu s Adinkou má takřka stejně starého pejska. Chodí pravidelně na procházky tak jako jiní pejskové, tam kde to je možné běhá navolno a drží se svého psího společníka a ostatních vlkodavích kamarádů.

V srpnu 2014 se ozvala dobrovolnice z jednoho útulku, že tam mají vlkodava, spíš křížence, který údajně poranil někoho v rodině. Než jsme se s majitelkou útulku domluvili, předala psa někomu jinému.

Po dvou měsících jsme byli upozornění na psa, který vypadal podobně a byl nalezen někde jinde a přechodně se o něj postarali z místního obecního úřadu. Mluvili o něm jako přátelském milém psovi. Podařilo se vypátrat posledního majitele, kterému prý utekl a který sliboval, že si psa vyzvedne, ale nevyzvedl a přestal komunikovat. Takže jsme psa vyzvedli, postarali se o něj a našli mu po čase nový domov a nové majitele.  Bohužel s Murphym opravdu nebylo jednoduché pořízení. Byl milý, přátelský, poslušný, ale když byl bez dozoru, dovedl se také dostat takřka přes jakýkoli plot a ani kastrace ho nezklidnila. A tak musel ještě jednou změnit majitele, kde už byl opravdu dobře zabezpečený pozemek, tak, že se nemohl zaběhnout.