Samozřejmě můžete žít bez psa, ale nestojí to za to...

Adinka

Koncem roku 2014 se na nás obrátil chovatel štěněte, které se mu vrátilo. On že si ho nechat nemůže, prodat se nedá... je hluché. Tak jestli bychom se nepostarali. Že to nespěchá, že má pro štěně volný kotec, ale aby se nedostala do špatných rukou ... A tak jsme si přivezli tříměsíční Adinku.

Adinka opravdu neslyšela vůbec, ale jinak byla milé štěně. Na vizuální podněty a na chování jiných psů i lidí reagovala velmi dobře. Nebyla bázlivá, nebyla nejistá, ale bylo potřeba vybrat majitele, který bude trpělivý, důsledný, naučí jí „znakovou“ řeč a nejlépe bude mít pejska, který mu s tím pomůže. Adinka se orientuje zrakem a čichem a samozřejmě kontaktem. Poslední dny byla zvyklá být venku v kotci se slyšící sestřičkou, ale u nás byla doma a tak bylo nutné natrénovat hygienické návyky. Výchova každého štěněte dá práci, u neslyšícího to platí dvojnásob. Ale jde to a Adinka vede naprosto normální, hezký psí život. Domov našla u trpělivého majitele, který už vlkodavy měl a spolu s Adinkou má takřka stejně starého pejska. Chodí pravidelně na procházky tak jako jiní pejskové, tam kde to je možné běhá navolno a drží se svého psího společníka a ostatních vlkodavích kamarádů.